sklizeň repertoáru

Humor je koření, bez kterého se žádný řádný klavírní večírek nemůže obejít. Zde nabízím několik nápadů, které se osvědčily.

Kromě tohoto výběru doporučuji prozkoumat medailónek Večerníčky, tam je to sázka na jistotu. Případně zapátrat ve sbírkách Classics Meets Jazz (autor Uwe Korn), na které upozorňuji u absolventských kusů (konkrétně Vltava v noci), a které jsou také plné hudební legrace.

Luxusní nápad, který zaručeně nadchne. Dělali jsme v různých variacích, jak v žákovském provedení, tak na učitelském koncertě. Nejlépe zní, pokud spíkr je skryt někde vzadu v sále a mluví do mikrofonu – účinek onoho „automatového“ hlasu je pak daleko větší.

Zde je originál, ze kterého vycházíme:

Dá se ale provádět s různými skladbami, zde příklad z našeho posledního učitelského koncertu, kde se hraje Gershwinův kus I Got Rhytm:

V rámci třídních koncertů rádi čas od času uvádíme epizodu z cyklu Prcek a mazák. Aneb čtyřruční číslo, ve kterém účinkuje nejstarší a nejmladší žák třídy. Anebo nejvyšší a nejnižší žák! Vezměte nějakého čahouna a postavte vedle něj pětiletou princezničku a o zábavu je postaráno už při příchodu na pódium.

Dbám o to, aby i hudebně bylo ono číslo nápadité a vtipné. Řeším to tak, že vezmu nějakou lehkou čtyřručku z klavírních škol, kde doprovod trochu vylepšíme na míru mazákovi. Anebo vezmu nějakou skladbičku a mazák k tomu zahraje „cool“ doprovod ve stylu boogie-woogie (k tomuto účelu například skvěle poslouží píseň Bratře, Kubo ze školy Aniko Drabon Tastenzauberei, 2. díl, str. 42). 

Anebo sáhnu k tomuto osvědčenému kousku – ten hrajeme „na stojáka“ (kvůli oktávovým přesunům):

Ze života Barton Family je ke shlédnutí a k použití třeba i toto:

Vezmu známou čtyřruční Sambu z Emontsovy školy (2. díl, str. 7) a vylepším ji českými dětskými lidovkami. Možno spojit i s testíkem pro publikum – kolik jich poznají?

Parádní upgrade: připravte si čtyři pět prcků, každý zahraje jednu jinou lidovku. Vy hrajete celou dobu doprovod a prckové se vedle vás točí na sólech. Možno udělat i jako překvápko – publiku nic neprozrazovat předem a nechat prcky postupně přicházet a uklánět se, jak před svou lidovkou, tak po ní. Je potřeba to dobře nacvičit, hlavně přicházení a odcházení – je to šrumec a běží to rychle, je to akční číslo! Při samotném vystřídání prcků zahrajte v doprovodu dvoutaktovou mezihru, ať mají čas si přesednout.

Mám tady k dispozici jen video s jedním prckem a dvěma přidanými lidovkami – ale určitě si dokážete představit, jak by to vypadalo.

To už jsem načnul v předchozí legrácce. Pokud hraji čtyřručku anebo šestiručku, která je k tomu vhodná, nechám děcka odcházet postupně. Nejlíp to vychází (a publikum to nejvíc pochopí), když vezmu nějaký kánon, například už zmíněného Bratra Kubu. Zde v ukázce je to pro tři hráče, víc by se na klavír nevešlo, pokud hrají všichni tu obouruční verzi. Ale klidně vezměte čtyři pět prcků a nechte je hrát jenom pravou ruku – na klavír se v pohodě vejdou a efekt bude větší. Veďte děcka k tomu, aby si každé děcko připravilo nějakou teatrální poklonu při odchodu.

Variací na postupné příchody je i hra Druhý hráč to nestihnul. Tento princip jsem nabízel i v medailónku Procházka repertoárem pro mladší žactvo, společně s příklady skladeb, které se k tomu hodí (typicky jazzové dvanáctky).

Jedno video dávám pro úplnost i sem, jde o skladbu Chattanooga Cha-Cha (ve zmíněném medailónku je i s notami). Aneb Pozdní příchod pana učitele...  

V programu je sólová skladba. Na pódium přijde klavírista, začne hrát, ale zjistí, že to není ono... 

Poznámka: na koncertě, ze kterého je výše uvedené video, jsem kvůli přípravě dalšího čísla nemohl být v sále přítomen, ale jinak si tam vždycky jdu sednout do publika, aby mě žák v rámci svého hledání spoluhráče mohl taky vyvolat. Je to další vtípek navíc („promiňte, já jsem stydlivý a na ten klavír mi to moc nejde…“).

Nápad na hledání spoluhráčů jsme si střihli i na učitelském koncertě, publikum předem nic netušilo:

Všichni asi uvádíme na koncertech filmové melodie. My máme v zušce kliku, že v sále je možné spustit ze stropu plátno a ke hraní si daný film přímo promítnout. Závěrečná koncertní část Pojďte do kina patří na třídních večírcích k nejoblíbenějším.

Pokud už filmovky provádíte, nesmí se to obejít bez proslulé znělky společnosti 20th Century Fox! Zaručeně vzbudí úsměv na tvářích posluchačů.

Na každém koncertě ji může zahrát někdo jiný – jednou druhocyklák, se vší parádou, podruhé nějaký prcek, zjednodušeně. Anebo pokud vám na koncertě hostují instrumentalisté (trubky!), mohou se toho zhostit oni. Na YouTube se najde bezpočet provedení k odkoukání. 

Všichni druhocykláci si u mě projdou povinným školením ve hraní různých žánrů, například boogie-woogie. Sestavte jim k tomu kapelu (stačí basa+bicí) a pozvěte nějakého kolegu, který hraje dobře swing a který si s nimi střihne pomyslný koncertní battle (souboj).

Dobře bude vypadat i varianta bez kapely, jenom čtyřruční klavír, kde vy hrajete doprovod a na sólech se protočí dva tři teenageři!

Uvedená ukázka je kapelní verzí, vše proběhlo na jednu zkoušku (pro basu a bicí tam není co řešit) a pozvaný klarinetista dokonce, z důvodu zácpy na silnici, přijel až těsně před výstupem, zcela bez zkoušky, takže nikdo neměl tušení, co se vlastně stane. Proto od klavíru pokřikuji provozní pokyny stran formy.

Nenechme publikum na koncertech jen tak pasivně sedět. Je dost možností, jak s ním pracovat a vyplatí se to. Koncert se tím zpestří, dostane další rozměr a samotné publikum si to pak víc užije a víc na to vzpomíná.

Práci s publikem v rámci klavírních koncertů se určitě ještě pověnuji jindy, zde uvádím jen jeden tip, jak aktivně započnouti koncert. 

Parádní dárek pro děti je klavírní kladívko jako náhrdelník. Například prckovi za první koncert, nebo naopak absolventovi. Oslovte vašeho ladiče nebo klavírníka, většinou mívají doma hromadu starých (nebo i nových) kladívek. Od našeho pana ladiče jsem dostal plnou krabici. V takovém případě můžete dekorovat rovnou všechny žáky! A případně si k tomu pozvat i ministra klavíru (ministerstvo klavíru je v rámci naší třídy vážená instituce!).

A samozřejmě, pak si to na pódiu řádně užít. Zde různé varianty.

Žáci vůbec nic netušili:

Tohle jsem nikdy neprovozoval, přišlo to ke mně nějakým řetězovým mailem. Mám to v záloze a předávám dál, coby inspiraci (jen bacha na povrchovku). 

Ani nevím, kdo je autorem - pokud byste někdo poznal kantora nebo žáky, prosím dejte vědět. Já se jich pak zeptám, jestli souhlasí s uveřejněním.