cestičky ke klavírní technice

Milí kolegové, pokud patříte mezi zkušené kantory, nic vás na této stránce nepřekvapí. Výběr materiálů do výuky sice vždy podléhá osobnímu vkusu, ale myslím, že tady se jedná o základní literaturu. Navíc já se stále považuji za kantora začátečníka a tak někdy nadšeně objevuji to, co všichni kolem mě už dávno znají... Pokud jste na tom podobně, třeba vám následující tipy budou k užitku. 

Něco vám tu chybí? Používáte v hodinách svůj oblíbený materiál, který tady není? Objevila se nějaká zajímavá novinka? 

Napište mi, rád to doplním do odkazů! 

Na prstová technická cvičení přece není ve výuce čas. To už bychom nic neudělali. Maximálně ještě tak vytvořit si „prsťák“ na míru podle toho, s čím se žák aktuálně v přednesu potýká, ale jinak ne.  

Velmi rozumím tomuto tvrzení a u některých žáků bych ho podepsal. Ale neplatí to plošně. U mnohých jiných žáků mi naopak skvěle zafungovalo rozehrávat je komplexněji. Vzít například tři malé prsťáčky na tři nějaké základní problémy (dvojhmaty, legato, staccato, pětiprstovka...) a ty několik týdnů dělat, všechny společně. Časová investice není velká a s každou další hodinou klesá, neboť dítě už to umí. A žákova ruka je pak pružnější, vláčnější a připravenější na úkoly, které čekají v přednesech. Je to jakési tříminutové oprášení základních úhozových návyků.  

Aničko, je potřeba si to v tom klavírním domečku napřed porovnat a uklidit... 

Z tohoto principu jsem vlastně vycházel i při tvorbě Posilovny klavírních frajerů. Co nejkratší cvičení, co nejméně stráveného času čtením not, co nejpestřejší pokrytí základních pohybových úkolů. K této komplexnosti bych u některých žáků nedošel, pokud bych to nechal jen na tradiční trojici stupnice+akordy+etudy. 

Ale univerzální rada tady asi není, člověk musí hodně vybírat, zvažovat, přizpůsobovat, zkoušet. Co žák, to jiný přístup. 

Pro elementární techniku klavírní hry máme k dispozici skutečně nádherné materiály, které nám ostatní nástroje mohou právem závidět (ačkoliv situace se zlepšuje a skvělé věci vznikají i pro kolegy neklavíristy). Při takové kráse a pestrosti je někdy paradoxně největší výzva této kráse odolat! A držet se střízlivosti. Nechtít zkoušet a zahrnout všechno. To by člověk opravdu mohl strávit celou hodinu jenom technickými dobrodružstvími 🙂

V následujícím výčtu se nepouštím do objevování Ameriky, naopak sahám do prověřených zdrojů, které většina z vás už dávno zná, odpusťte nošení dříví do lesa. 

Není to zdaleka vyčerpávající přehled, uvádím pouze zdroje, se kterými počítám ve své výuce. 

A vezmu to od nejstaršího po nejnovější.

Letos slaví tato sbírka 150 let od vydání! 

Zatracovaná i vyzdvihovaná zároveň. Rozumím oběma pohledům a myslím, že není třeba s vaničkou vylít i dítě. Více než kde jinde záleží na tom, jak se toho kdo zhostí a co z toho vytěží. Já mám tuhle sbírku rád a tu a tam do ní sáhnu pro rozehrávací cvičení pro druhocykláky. Čerpám z prvních cvičení, nebo respektive z první poloviny sbírky. Těch cvičení je celkem 60, ale tam vzadu je to už někdy trochu moc 🙂 A někdy nejen vzadu: třeba takové cvičení na podklad pod pátým prstem (číslo 35), to bych žáčkům asi nezadal...

Zkusili jste si někdy projít tuto sbírku celou? Já tam mám pár oblíbených cvičení a používám je občas i sám pro sebe. Třeba číslo 31, se zavřenýma očima, to je krásná muzika. Dokonalá meditace v pohybu. Anebo vezměte číslo 21 a dejte si ho každý den v jiné tónině. Taková pěkná kantorská výzva na 12 dní. V příjemném středním tempu vám to zabere pouze jeden a půl minuty denně! Zavřete oči a hrajte to jen po hmatu.

Zajímavost: Není jen jeden Hanon! 🙂 Vzniklo totiž několik sbírek moderních technických cvičení, které se svezly na vlně této „značky.“ A některé z nich nejsou vůbec špatné! Já se o tom všem, co s Hanonem souvisí, rozepíšu někdy jindy v samostatném článku. Zde alespoň pár obálek pro představu.

K Hanonovi si ještě neodpustím jedno neodolatné video...

Chystá se totiž kompletní nahrávka!!

Legendární dílko dospělo celosvětového věhlasu. 

Autorkou všech „zahřívacích“ cvičení (včetně ilustrací panáčků) je americká pedagožka Edna-Mae Burnam, která se dožila rovných sta let (zemřela v roce 2007). Když si na sebe naskládáte všechny díly této edice, je z toho slušná bichle! 

Na rozdíl od podobných materiálů jsou tato cvičení velmi univerzální, pokrývají svou náročností všechny výkonnostní stupně, od úplných prcků až po zkušené hráče, a každý si v tom najde svou poetiku. Klidně můžete použít pro výuku dospělých začátečníků. Skvělý materiál na transpozice.

Série obsahuje celkem šest dílů: Mini Book – Preparatory Book – Book 1 – Book 2 – Book 3 – Book 4. V některých vydáních je to odlišně: označili Preparatory Book už jako Book 1, tedy pak se dostaneme až na Book 5.

Za zmínku stojí, že vznikly i verze pro jiné nástroje (flétna, trubka, housle, klarinet, saxofon a další), jsou tam i ty ilustrace panáčků. Myslím, že v těchto verzích žádné levely nejsou, je vždy jen jeden svazek. Já jsem tyhle noty v ruce neměl, ale hned mě napadlo, že kdyby moje vlastní děti hrály na tyto nástroje, tak bych to pro ně pořídil. A pak bych jim k tomu hrál zajímavý doprovod a udělali bychom neodolatelnou kompletní nahrávku! 🙂

Asi nečte tyto řádky nikdo, kdo by neznal tuto sbírku, ve které medvídci cvičí, skáčou a zažívají různá dobrodružství… Krásný vizuál, promyšlená cvičení, příjemná jednoduchost obsahu, grafické ztvárnění pohybů, velký prostor pro kreativitu, obměňování, rozšiřování, transponování… Příkladné sepětí techniky a hudby.

Pokud by někdo potřeboval, tak v metodickém centru v Brně je k dispozici i český překlad Emy Michálkové z roku 2017.

Vzpomínám, jak jsem vyráběl (očarován touto sbírkou) pro své žáky jejich vlastní sbírky medvídků. Na nástěnce ve třídě nechyběla evidence. Éch, to krásné začátečnické nadšení při objevování nových materiálů 😉    

Popisovat tento báječný materiál, to by asi bylo opravdu nošení dříví do lesa. Místo toho raději uvádím část rozhovoru, který vedla Hana Janíková přímo s paní Miladou Borovou (převzato z diplomové práce paní Janíkové).

Prvotřídní materiál k elementární technice. Dva díly plus metodická příručka (Lehrerkommentar). Spousta cvičení či etudek, kratičkých, jednoduchých, hudebně blízkých dětskému světu. Promyšlený metodický postup, přehledné kapitoly dle jednotlivých pohybových úkolů. Dobře volené názvy cvičení vedou žáky k výstižnějšímu hudebnímu vyjádření. Pro invenčního učitele je tato sbírka plná pokladů. Na nenápadném malém cvičení se dá vymyslet řada didaktických cílů. 

Měl jsem to štěstí, že jsem viděl přednášku, která byla cele věnována této sbírce. Radka Hreňová ukazovala v metodickém centru v Brně se svými žáky konkrétní nápady. Báječná práce a velká inspirace!

Sbírku vytvořila německá pedagožka Bettina Schwedhelm, kterou známe jako autorku oblíbené klavírní školy Klavierspielen mit der Maus.  

Novozélandská pedagožka Rae de Lisle je dnes téměř osmdesátiletá dáma. Svou skvělou pianistickou kariéru musela před třiceti lety přerušit kvůli bolavým rukám. Od té doby se na toto téma zaměřila, udělala si doktorát speciálně na fokální dystonii (toto téma pak velmi úspěšně přednášela) a začala i vyučovat. Pomohla již mnoha studentům, kteří za ní přicházeli s onemocněním rukou. Kromě toho navštívila tři desítky klavíristů a klavírních kantorů po celém světě a vyzpovídala je na téma zdravá klavírní technika. Aktuálně učí na univerzitě v Aucklandu. Svoje poznatky vtělila do knížky Fit 4 Piano. 

Materiál je to komplexní, zaměřuje se na budování techniky od úplného základu. Probírá postupně všechny základní problémy počínaje sezením, volným pádem paže, spojovacím pohybem, staccatem, pevnými konečky prstů, podkladem palce… prostě vše, co známe. Základem je volnost, přirozenost pohybů. Vlastně pro nás nic nového pod sluncem. I tak mě ta kniha dost obohatila, zastihla mě v momentě, kdy jsem si techniku znovu promýšlel. Spoustu věcí jsem si díky ní ujasnil a propojil s ostatními materiály. Pokud jste zkušenými dlouholetými kantory, asi by vám kniha příliš novinek nepřinesla.  

Velkým plusem jsou krásné a často naprosto výstižné ilustrace k jednotlivým technickým problémům. Není to kniha primárně určená žákům, je pro učitele, ale ty obrázky se dají velmi dobře pro žáky použít. Mnohokrát jsem je barevně kopíroval a lepil žákům do sešitu. Ke každému problému najdeme podrobné vysvětlení a několik cvičení, všechna jsou natočená ve videoukázkách (ke shlédnutí online), které hraje Melody Deng, žačka autorky.

Každý kantor si během svého života nasbírá jakousi soukromou „kartotéku řešení“ na jednotlivé problémy. Něco na pěkné cantabile, něco na podklad palce, něco na oktávy… Tato kniha je defacto jedním takovým uceleným souborem nápadů jednoho kantora.

Já jsem si materiál koupil v elektronické verzi, ale dá se koupit i fyzická kniha. Materiál má svou vlastní stránku zde.    

Rovnou přiznám – materiály od Lindy Horňákové baštím 🙂 Špica nápady postavené na zuškové praxi, jedinečný „rukodělný“ vzhled, neustále přítomný prvek objevování a hry, vše opatřeno texty blízkými dětské duši… prostě srdcovka. A je to naše (viděno optikou země původu). Pokud ještě neznáte, doporučuji prozkoumat. Konkrétně mám na mysli dvojdílnou Cestu ke klavíru, což je v podstatě klavírní škola. První díl beznotová metoda, druhý díl hra z not. Potom jsou to Zvířátka na klavíru a jejich volné pokračování Pojďme si hrát na klavír. A pak ještě drobnější praktické sešity Hurá na noty a Začínám hrát na klavír.  A řada dalších materiálů, které objevíte na Lindině webové stránce Hravý muzikant.

Co se týká techniky, tak nám výborně poslouží sbírka Zvířátka na klavíru. Celkem 32 drobných cvičení pro začínající klavíristy, každé cvičení na dvě stránky, ke každému je obrázek, básnička, vysvětlení a případně notový příklad. Technické prvky jsou zcela ve službách mimohudebních představ. Vše je velmi otevřené dalšímu dotváření, domýšlení, improvizaci. Na konci jsou pak jednotlivá zvířátka+básničky nakresleny i černobíle, což je sympatický krok pro úsporu při tisku a je to vlastně omalovánka pro děti.   

Řadu technických prvků najdeme i v navazující sbírce Pojďme si hrát na klavír, která principem i vizuálem kráčí zcela ve šlépějích Zvířátek. Cvičení zde však o chlup víc míří k improvizaci, k vlastním žákovým muzikantským výpravám a objevům.  

Pokud potřebujete cvičení, které na pár minut velmi pěkně zpestří klavírní hodinu a přitom bude funkční, s těmito dvěma sbírkami nelze sáhnout vedle.  

Lindo, moc děkujeme a těšíme se na další zajímavé materiály!

• Klaus Runze: Zwei Hände-Zwölf Tasten

Dvojdílná klavírní škola. Celý první díl (beznotová metoda) je defacto o stavění techniky, velmi komplexním a originálním způsobem. Má moje velké sympatie. Existuje český překlad Radky Hreňové.

• Elena Gněsina: Přípravná cvičení k různým druhům klavírní techniky

• V. Cisler a M. Hinson: Technique for the Advancing Pianist

• David Pearl: Piano Exercises for Dummies

• Johannes Brahms: 51 exercises for piano

• Tomáš Kovanda: Keyboard Revolution

• Friedrich Wieck: Piano Studies

• A nezapomeňme na Metodické poznámky k Bégéesce! A také na  Metodické poznámky ke Klavírní prvouce! 

• A nezapomeňme na Pohybová a pocitová cvičení paní profesorky Vlasákové! (k nim se prý chystá diplomka s videem!)

Tyto knížky mi pomohly klavírní techniku lépe pochopit a lépe vyučovat. Samozřejmě je ještě obrovská spousta jiných a určitě i zásadnějších publikací. Tento výběr jsem ocenil hlavně pro první orientaci v problematice. A hlavně - pro potřeby mých zuškových žáčků.

EGO-PRESS, Karlovy Vary, 1997

Knížečka skromná, ale velice obsažná a výživná. Nabitá celoživotními kantorskými zkušenostmi. Je to bohatá kolekce drobných konkrétních cvičení mířících již na úplné počátky klavírního vyučování (rozcvičení rukou, tvoření tónu, velké pohyby). Posléze dojde na stupnice, akordy, trylky, dvojhmaty, repetiční techniku a další. 

Naprosto praktická publikace, v zušce velmi použitelná. Kniha, která se dá číst s odstupem několika let pořád dokola a vždy v ní člověk objeví nové věci. Spousta námětů k promýšlení a k vyzkoušení.

Autorka sama prodělala onemocnění rukou a to ji přivedlo ke zkoumání pohybové stránky hracího aparátu. Vzdělávala se i ve studiu anatomie a fyziologie. Kniha vznikla na základě přednášky na sklonku autorčina života, v roce 1958. U nás vyšla kniha v roce 1997 v překladu Jaroslava Prunera.

Jelikož je kniha dávno rozebraná, nakladatelství již neexistuje a v knihovnách také úplně běžně není, dávám zde sken ke stažení. Pokud by to někoho pohoršovalo, ozvěte se a odkaz odstraním.

Panton, Praha, 1979

Publikace, která si nejspíš hoví v každé letité zuškové skříni 🙂

Kniha plná poznatků velmi fyzických (cituji kolegyni: „možná až metafyzických…“). Najdeme spoustu technicky přesných pojmů, které jdou k samé podstatě jednotlivých klavírních pohybů.

Kniha začíná u základů (tvoření tónu, uvolnění, základní úhozové typy) a pak probírá jednotlivé konkrétní problémy (stupnice, akordy, ozdoby, oktávy, skoky, atd.). Na konci je i několik černobílých fotografií poloh ruky na klávesnici.

Leckomu by styl psaní této knihy mohl přijít strohý a lehce odtažitý. A popravdě přišel i mně, když jsem knihu poprvé otevřel. To bylo v době, kdy jsem se připravoval na svůj vstup do světa zuškového učení. Názvy kapitol jako Uplatnění zákona polarity v základních pohybových typech nebo Pohybová hierarchie paže nevypadaly příliš přitažlivě. Tehdy jsem knihu zklamaně odložil. 

Podruhé si mě tento text našel po pár letech výuky a to byl ten pravý čas. To už jsem to paní Šimkové naprosto zbaštil. A zažil jsem spoustu aha-momentů, které vedly k hlubšímu pochopení. Moje nejčastěji vpisovaná poznámka byla aha, tohle děláš taky špatně…

Arco Iris, Praha, 2003, napsáno 1971 v Moskvě 

Text, který mi také velmi sednul. Rovněž řeší věci od základu (vzetí tónu, pocit kontaktu s klávesou) a pak postupuje k jednotlivým technickým problémům.

Kniha míří ke starším studentům, na to je potřeba dát pozor, dětská ruka si hledá k technice někdy jiné cestičky, než ruka dospělá. Najdeme zde ukázky z repertoáru konzervatoří a akademií, čili z hlediska zušky trochu vyšší dívčí. Nicméně je tu velice bohatá řada elementárních postřehů, které se dají aplikovat i na běžné zuškové žáky. Knihu doprovází černobílé fotografie ruky na klávesnici.

"Autor směřuje k objektivnímu výkladu sovětské pedagogiky, jejich pracovních metod na klavírní technice, výkladu účelných cvičení, rozličných způsobů klavírní hry." (str. 4)

Přeložila Ludmila Šimková.   

Josef Alexandrovič Lhévinne: Základné principy klavírnej hry

VŠMU, Bratislava, 2016, přeložil Miloslav Starosta

Útlá knížečka, která potěší. Je to záznam přednášek, které proslulý virtuos dával v Americe ve 20. letech 20. století. Nejedná se o zevrubné uchopení témat, spíš o kolekci interpretačních a pedagogických postřehů. Mnohdy jsou to malé klenoty, které mohou dobře doplnit naši osobní kantorskou klavírně-technickou mozaiku.

Knížku jsem přečetl za jeden večer, ale některé myšlenky rezonovaly dlouho…

LYNX, Brno, 2002, přeložila Klára Prunerová

Opět knížka "na jeden večer.“ 

Jedná se o starší publikaci (německý klavírista Will Bardas zemřel v roce 1924), ale mně přinesla několik svěžích pohledů. Zabývá se tématy jako zvuková představa, vědomé cvičení a kontrola hry (na co myslet při hraní), technická frázovací skupina, atd.   

• Alena Vlasáková: Klavírní pedagogika (promiňte nošení dříví do lesa)

• Taťána Judovina-Galperina: U klavíru bez slz (další dříví do lesa)

• Eugenie Koblížková: Klavírní myšlení Ivana Klánského (technice je věnován nemalý prostor, zazní věci, které nenajdeme nikde jinde)